Takže pokusím se, co nejstručněji - je mu 27, mě 20, nic zajímavého - zná mě přes otce, který mu opravuje auta - zajímal se, ptal se na mě, že jsem hezká - mám-li přítele, měla jsem, nezajímala jsem se - loni jsem ale začala - psali jsme si (z mé iniciativy) a byly domluveni, že někam zajdem - on je plašan, měl holku něco mu provedla, takže už holkám nějak neholduje, není moc společesnký - pořád se vymlouval - nakonec jsem dupla na věc - prý se bojí, že se zamiluje, s holkama se nekamarádí (řekla jsem, abych ho nevyděsila, že se s ním chci kamarádit) - posléze přišla další série výmluv (hučel do něj i otec při společné práci) - že nechce vztah, pak jindy že chce starší apod. - fajn prostě nemá zájem řekl by kdokoliv - následovalo však - vození - kdykoliv jsem potřebovala nebo chtěla a on mohl a byl přítomen tak mě odvezl, pozval mě na zmrzlinu, odvezl mě jen tak když mě viděl na zastávce, pamatuje si skoro všechno, co jsem mu kdy řekla a to mnohdy i věci, které si já sama nepamatuji (př. kam jsem chtěla jít na školu, co jsem měla za známky). Naposled jsme se viděli po celých 9 měsících ale zase kdyby do toho někdo nevlezl mohl to být super pokec. No prostě a jednoduše, nevím jestli se mám nějak dál snažit - třebas když mě veze tak se ho přímo zeptat a nebo mu prostě občas napsat, či zavolat. Netuším, třeba i to jak jsem řekla, že chci být kamarádka mohlo způsobit menší fopá - nevím.
