je nepravdepodobné, že by Slnko /s veľkým S/ vyhaslo ako by sme sfúkli sviečku.
je to dlhodobý proces a nejedno sci-fi dielo sa ním zaoberá - od sťahovania ľudstva až po apokalypsu.
ale predpokladajme, že by sa to mohlo stať, dovolím si citovať (zdroj):
Vžijte se do situace, že by náhle přestalo svítit Slunce. Co byste dělali? A jak dlouho byste přežili?
Představte si následující scénář: naše Slunce by zničehonic přestalo svítit. Na Zemi by zavládla tma a všichni by věděli, že nás čeká konec. Co myslíte, jak dlouho by se ještě na naší planetě život udržel? A přežily by někde ostrůvky života i poté, co už by Slunce neexistovalo?
Slunce jednou, v daleké budoucnosti určitě vyhasne. Ale kdyby se to stalo náhle, mohli bychom se těšit na velmi rychlý konec civilizace i života.
Na tuto otázku se pokusili odpovědět už roku 2008 astronomové pro populárně-naučný časopis Popular Science, konkrétně planetolog David Stephenson z California Institute of Technology. Podle něj by byly následky téměř okamžité – a smrtící. Už týden poté, co by Slunce zhaslo, by průměrná teplota na Zemi poklesla na –17 stupňů Celsia. Už to by znamenalo pro drtivou většinu lidstva smrt; přežili by to snad jen obyvatelé severnějších krajin, kde jsou zateplené domy a dostatek paliva. Ale rozhodně by to nebyla žádná výhra…
Během jednoho roku by se povrch planety ochladil na –73 stupňů Celsia. Jen několik míst na Zemi by si zachovalo úvodní teplotu: jednak vulkány a paradoxně také oceány. Už během prvního týdne po vyhasnutí Slunce by sice začaly zamrzat, ale několik desítek (a později několik stovek) metrů silná hladina ledu by vytvořila izolaci, pod níž by voda zůstala tekutou. Než by oceány zcela zamrzly, by trvalo nejméně několik stovek tisíc let.
A co život?
Po přibližně milionu let by se teplota Země ustálila asi na –200 stupních Celsia. Teplo vydávané zemským jádrem by bylo stejné jako to, které by odsála vesmírná prázdnota. V této době by už na planetě žily jen některé mikroorganismy. Drtivá většina života by nezvládla ani první týden po smrti Slunce. Okamžitě by přestala fungovat fotosyntéza, menší rostliny by umřely do pár dní, ty větší během několika týdnů.
Opravdu velké stromy, zejména ty ze severních oblastí, by však se zásobami živin a díky pomalému „metabolismu“ vydržely až několik desítek let. Ze zvířat by nejdéle vydrželi severští mrchožrouti, pro ty by se našlo dostatek potravin možná i na několik let. Vlci, rosomáci a polární lišky by byli s největší pravděpodobností poslední větší zvířata Země…
Naděje pro člověka?
Zřejmě jediným místem, kde by mohli přežít ještě několik stovek let i lidé, je Island. Tato země získává 87 procent energie z geotermální energie – kdyby se podařilo díky hydroponii vypěstovat dostatek potravy, mohla by to relativně velká část obyvatelstva přežít.
Kromě nich by zůstali naživu také námořníci na jaderných ponorkách: hluboko pod ledem by měli dostatek zásob a díky atomové energii i vzduchu a pitné vody na několik let života. Jediný, kdo by si žádné změny nevšiml, by byly bakterie v desetitisíce let zamrzlých antarktických jezerech pod ledem. Pro ty by byl život stále stejný, i bez Slunce…
(smoking)
