Zdravím, hned na začátek píši, že toto téma je pro mě dosti nepříjemné, ale nevím si rady a potřebuji poradit.
Mám 20ti letou dceru, která je od malinka psychicky nemocná (trpí depresivními poruchami, psychastenií), ty depresivní epizody měla za svůj život asi třikrát nebo čtyřikrát (myslím tím, kdy už to bylo hodně vážné), Naposledy byla na psychiatrii v roce 2009, kdy teda na tom byla hrozně (nekoupala se, nic nezvládala, vypadala opravdu jako tělo bez duše, měla v pokoji nehorázný bordel, strašně smrděla špatnou hygienou), ale bohužel já si myslela, že antidepresiva, které dostala nepotřebuje, protože mi dcera skoro nic neřekla o svých pocitech, tak jsem ji je nedávala. Což je teď asi chyba. Své pocity mi sdělila až teď, když je ji 20 a říká jak to bylo hrozné, že měla období kdy se opravdu chtěla zabít, několikrát se i zkusila otrávit (čistící přípravky, jedovaté rostliny), Vím jen, že v tom období se začala hrozně řezat po rukou. Ona říká, že se kolikrát chtěla podřezat, ale nedokázala to a tak se jenom pořezala.
Ovšem teď, asi před půl rokem někdy v říjnu do toho spadla znovu. Chodí na střední školu (bohužel teprve do druháku, z důvodu, že přecházela z jiné školy na tuhle), Nejdříve to bylo takové, že ji vše vadilo, nic se ji nelíbilo, pořád polehávala, když si pustila počítač, dokázala do něj civět třeba až do večera a nic na něm, ale nedělala, byla hrozně nepříjemná na své okolí, když jsem se ji ptala, říkala mi, že je hrozně vyčerpaná), ale já si myslela, že je jenom nějak nemocná (chřipka, angína), tak jsem ji posílala k její obvodní, která ji teda vždycky předepsala antibiotika (dejme tomu asi 5x za celý půl rok). Obvodní ji poslala na nějaké vyšetření kvůli bolestem hlavy, kde zjistili, že je vše v pořádku a řekli, že je to asi migréna. Jenomže pak se to začalo postupně zhoršovat, dcera nemúže spát (jde spát třeba v devět a usne po jedné ráno, kdežto na to se ve tři probudí a už nespí. Přestala jíst, říká, že ji nic nechutná. všechno se ji hnusí. Přestala ráno vstávat (ze začátku vstala, ale za minutu už běžela zpátky do postele a odůvodňovala to tak, že je ji hrozně). Tím pádem má ve škole hodně zameškáno. K tomu se přidali i fyzické bolesti. Prý ji tlačí na hrudi a nemůže dýchat, bolí ji prý celé tělo, konkrétně svaly, motá se ji hlava, vidí prý hvězdičky, často je ji na omdlení a já nevím co ještě.
A teď k tomu proč vůbec píšu, dcera se asi před dvěmi měsíci začala vždy večer, když nemohla spát zabývat na internetu sebevraždou, hledala si vhodné léky, kterými by se předávkovala. A předmilulý týden to udělala, říká, že to udělala už jednou před tím, ale nic se ji nestalo, prý to byl Nalgesin a stejně ho snědla jen málo. Jenže teď snědla panadol a paralen, nevím kolik. Bylo ji večer a v noci hrozně zle, byla celá bílá, ale nezvracela, trpěla bolestmi břicha. Ona mi řekla až ráno, že se předávkovala a já jsem ji v tu ránu odvezla do krizového centra. Tam si ji nechali do minulého pátku a pustili ji. Řekla mi jen, že ji nabízeli nějakou léčebnu, ale ona odmítla. Tento týden ve čtvrtek má psychiatra. Ona říká, že by se chtěla vrátit do školy, i když toho má zameškáno tolik, že podle rozumu to nemá šanci udělat. Já nevím jestli bych měla tento incident sdělit paní třídní, nebo ji nějak poprosit aby ji ve škole nechali, i když je jasné že to nezvládne. A poprosit jestli by se mohli nějak přizpůsobit jejímu stavu. Nevím co s tou školou udělat. Dcera teda říká, že se teď chce vzchopit a znovu to zkusit ve škole zabojovat a začít se hlavně soustředit na školu, aby nemyslela na nic ostatního. Jenže ona trpí depresemi a jestli se do školy vrátí a nějaký učitel na ni bude mít narážky nebo bude zlý, já vím, že se z toho znovu složí. I kdyby to byla jen blbost ona se složí. Znám ji. V těchto stavech ji dokáže zničit i ta největší pitomost.
Potřebovala bych poradit co s ní. Měla bych ji třeba ještě do konce tohoto týdne nechat doma a dát vědět nějak třídní o jejím stavu? Právě dcera má tento týden ve čtvrtek toho psychiatra a v pátek psychoterapeuta. Že by třeba od pondělka začala zase chodit do školy a prostě by se uvidělo, třeba to bude lepší, bude mít medikaci a když bude nějak pravidelně docházet k té terapeutce, ale taky to bude třeba ještě horší, když ve škole se ji budou všichni ptát a ona se za to bude stydět a bude z toho nešťastná. Já nevím co si počít a proto žádát o radu.
