Dobrý den, v srpnu to budou dva roky co jsme s bývalým od sebe. Máme spolu sedmiletého syna. Na soude o opatrovnictví jsme nebyli. Malý byl vždy když jsem měla volno u mně. Když mám směny bývá buď u babičky - od bývalého mamky nebo u svého otce podle toho jak nám vycházejí směny, protože všichni jsme pracující. Všichni pracujeme 12 hodinové směny. Vždy když malý neměl s kým zůstat já jsem volala do práce a zůstávala s ním doma. Stejně to vždy bylo i když bylo potřeba zůstat s malým na paragrafu když byl nemocný. Na syna mi nikdy nijak neplatil. Že prý mám být ráda že mi nechal aspoň daňový bonus. Takže všechno platím sama. Jediné na co se mi ho podařilo uprosit /tým myslím doslovně/ je aby hradil aspoň družinu co se hradí jednou za čtvrtrok. Syn je v prvním ročníku ZŠ. Teď jde o to že za celou dobu co jsme od sebe nikdy nepřišel za malým tak pojď dnes mám volno budeme spolu. A že takových možností měl. Nikdy jsem mu nijak nezakazovala aby se za ním zastavil nebo si ho počas toho volna vzal. Vždy si malého bral vesměs jen když musel, protože mi ostatní jsme pracovali. A teď najednou by chtěl být pořád s malým že s ním prí tráví strašně málo času a odmítá mi ho vrátit i když jsem doma a on je v robote. Raději ho nechává se svou přítelkyní ke které se tehdy odstěhoval. A teď nějakou dobu vždy když má jít malý zpět ke mně, pláče že nechce. Nevím co s tím. Myslíte že je nějaká šance že by mi ho tu české soudy mohli svěřit do péče? Jsem totiž Slovenka jen s přechodným pobytem, i když malý má nahlášený trvalý pobyt u mně. Za každou radu jak postupovat budu vděčná.
