Učit se nemusí, musí se jít příkladem. Praví zkušenost. A tak to má být. Moje děti a teď i vnuci, stávali na židličkce u kredence a "pomáhali vařit" Vlastně vnuci už židličku nepotřebují, už dosáhnou. Naklepou maso, pomáhají obalovat, tvarují buchty a pamatují si, která je jeho, mazacím nožem škrábou brambory, míchají. Při pomývání utírají příbory atd. Uvědomuji si, že píšu v množném čísle, ale je to vždycky jen jeden, druhý je u druhé babičky. Na střídačku. ;-) Je to jako ve školce. Tam také učitelka děti neposadí "A teď se budeme učit". Učí se hrou. Takže i s vařením a dětmi je to stejné. Není to jen o umění vařit, je to i o získávání zručnosti, zapojení do činnosti, spoluúčasti na činnosti, poznávání vlastností surovin. Jejich používání, chuti, vůni. Seznamování s různými činnostmi. A to, že pak mladý bude umět uvařit, vyplyne samo.
