Já to znám takto: "Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe".
A vždy jsem to chápala tak, že ten poslední není ukvapený a je moudřejší druhých. Vyčká si na opravdový vývoj záležitostí, nechá ty druhé, aby se smáli, vytahovali se jak všechno vědí a všemu rozumí, a pak třeba i splakali nad výsledkem. V tom momentě se začal smát on. Tedy určitě je to míněno obrazně.
Pokud tedy šlo o nějakou při, či dohady...
