Mi moje děti neplatí. Naštvala bych se, protože jsou to moje vnoučata. Milovaná! Ale čas od času mě vezme moje mladá, jedna nebo druhá, na kafe, na večeři, na dobrotu někam ven. Mám důvod se těšit, máme klid na povídání, mám na co vzpomínat, sním něco, co jsem ještě nikdy nejedla. :o Čas od času mi přivezou karton mlíka, olej, cukr, aviváž nebo něco takového, jakože to bylo ve slevě za pár šestek. Vždycky to, co určitě přivítám. Znají mě. Když chci platit, naštvou se oni. Rozhodně do mně investují víc, než já do nich. A mi to dělá móc dobře. Ne ty peníze, ale to, že na mě myslí a chtějí pro mně dobro.
P.S. Také mám přísně zakázáno kupovat dospělým dárky. Můžu jen dětem.
