Já beru jídlo naopak jako dobrovolný požitek a často nejsem líná si upéct a uvařit i náročnější
menu a upravit stůl pro sebe samu. Různé styly, stravovací zvyklosti, pěstování bylinek
a koření, hromadění kuchařských knih, vybavení kuchyně atd. beru jako součást určité kultury.
Můj muž naopak jako dlouhodobý vegan měl k jídlu přístup přesně opačný. Ke konzumaci potravin přistupoval jako k doplňování nezbytných pohonných hmot pro tělo. Dalo mi dost práce ho "převychovat" a změnit jeho přístup. S dostatkem fantazie a kreativity
se dá připravit
i veganské jídlo chutné, na pohled přijatelné a stravitelné i pro všežravce.
Můj názor je, že vztah k jídlu a ke všemu, co s tím souvisí, odráží životní názor a postoj člověka. Člověk by měl umět vychutnávat jak jídlo, tak život.
Moje babička si ještě ve třiadevadesáti letech, přesto že žila sama, denně vařila a na víkend pekla ke kávě třeba jeden druh čajového pečiva. Byla do posledních dní života v naprosté duševní pohodě.
