Jen tak se vykecat

Question

Mám strach. Děsím se svých vlastních myšlenek. Už nějakou dobu se řezu. Je mi jedno co mi nato řeknete, třeba mi nadavejte, klidně, mě je to jedno. Občas mě napadá jaké by to bylo říznout se trochu víc a hloub, sledovat jak vytéká krev a s ní i můj život. Nebo jestli by si ve škole v laborce všimli že zmizela trocha něčeho jedovatého.
Ale vždycky s těmito myšlenkami bojuju a vyhrávám, protože si vzpomenu na hezké chvíle s rodinou, s přáteli. Ale co když jednou prohraju a myšlenky nezůstanou pouze myšlenkami.

Answer 1

Prosím tě, až to na tebe přijde, neskákej pod metro (trasa B), mezi půl a osmou ráno. To jezdím do práce a nerada bych se škodrchala autobusem.
Ne vážně, najdi si partnera nebo partnerku, na pohlaví nezáleží. Prostě někoho s kým ti bude hezky. Pak přijdeš na jiné, příjemnější myšlenky. :)

Answer 2

Víš co? Je to tvoje tělo. Chceš to tak, máš to tak. Až to nebudeš chtít, změníš to. :^) Jen si myslím, že tihle lidé jsou sobečtí asociálové, neschopni soucitu, vcítění, chápání. Myslí jen na sebe. Nulová emoční inteligence. Kdyby ji měli, přemýšleli by i nad tím, jak se musí cítit rodiče. Čím vším musí procházet rodina sebevraha. Fuj! (headbang)

Answer 3

A jestli to na tebe přijde, zavolej na linku důvěry, je opravdu anonymní a tam určitě budou vědět jak ti zlepšit náladu.