Když jsem v depresi, tak brečím a nic mne nebaví. V tu chvíli prostě chodím od ničeho k ničemu a kam můj pohled padne, všechno mi připadá smutné a zbytečné. Ale uvědomuji si, že jsem jednoduše v depresi a že to je stav pomíjivý. Tak si prostě řeknu, zase jsem v depresi, pobrečím si a sednu třeba k počítači a hledám nějaké recepty, nebo se dívám na nějaké zboží a za chvíli to pomine. Ne tedy tak, že bych tancovala, ale ten bolestivý hrot deprese se otupí.
