Ahoj, byl jsem ve třeťáku na SŠ. Do prváku nastoupila opravdu krásná holka.Skamarádili jsme se, psali jsme si strašně moc. Přes 25000 zpráv během 5měsíců. Opravdu jsme si rozuměli,byli jsme jako brácha a ségra. Pak mi začala posílat pusinky,říkat brouku a já nevím ¨co ještě. Tudíž jsem si začal myslet něco víc. Ano,zamiloval jsem se. Tak jsemjí to řekl. Odmítla, od tý doby se skoro vůbec nebavíme, hádáme se. Ale ona tvrdila jak mě má ráda, a že jsem její zlato a její nejlepší kamarád. Měli jsme domluveno několik výletů. Vždy nejdříve souhlasila, a pak najednou couvla. Mrzelo mě to, a řekl jsem jí že tohle nejlepší kamarádi sï nedělají. Její reakce: Jojo já vím, mě to mrzí, ale vždy dotoho něco skočí. Říkám okey, tak jsem připravil další výlet. Těšil jsem se jako malej kluk na to, co si myslíte? zase ODMÍTLA!!! A už jsem bouchnul, vyčetl jsem jí i to, že řekla jak se za mě stydí a že ze mě dělala debila. A zeptal jsem se, kde je teda chyba.. A ona řekla že u ní. A že mě už nebere za nejlepšího kamaráda, a že možná někdy časem zase jo. Jaký na to máte názor?
