Chodím na základní školu. Třída není důeležítá, jen řeknu že je to druhý stupeň. Už od první třídy jsem byla docela uřvaná, to trvalo do třetí. Od 4. jsem začala odpovídat jen "ano" "ne" "nevím" maximálně jsem prohodila nějakou krátkou větu. Měla jsem pár velmi dobrých kamarádek, ty mě měli rády, ale teď odešly na gymnázia. Nemá mě kdo chránit, i když pár kámošek tam ještě pořád mám. Kluci mi vždycky něco špatného říkali, vytákali mi jak chodím oblečená, jsem hodně bledá takže říkají "fuj, to je upír.", nebo mi vytákají mou tichost a nemluvnost. Taky nejsem zrovna hezká, a to nevím proč, ale dělají že jsem "fuj". My ve třídě máme takovou zvyklost, že někdo je "fuj" a všichni berou jeho sešity za špičky prstů a když se ho dotknou hned musí "předat babu někomu dalšímu" jakoby byl já nevím co. Dneska na angličtině se jeden kluk měl přesadit, kvůli testu. Hned mu řekli "jdi k anetě" a všichni souhlasně přikývli. "Fuj!!!" Fakt nechápu co jim na mě vadí, já mám mnohem důležitější věci na práci než mít komplexy z toho, že "oni jsou znechucení z chudáka Anetky"
Máme ve třídě číňana (nejsem rasistka, alee...) a on mi pořád shazuje věci, klidně mě i zmlátí, nadává mi "běž do háje, do pr., do pí., jsi ***** a *****., přitom to ani moc neumí vyslovit. Učitelka si toho všimla a začala to řešit. Když jsme si dens rozdávali testy, tak to dával přečíst, vždycky někomu kdo byl poblíž, aby věděl kdo to je, a komu to má dát, a můj spolužák přečetl mé jméno. Okamžitě to vzal za špičky prstů a znechuceně vyplazoval jazyk, a dal to jinému spolužákovi. Fakt nevím co mu na mě vadí, akorát z něj mám komplexy. Taky mě občas přetáhne penálem, podkopne nohu, šlápne na ni, normálka.
Co se třídního kolektivu týče, když dojdu za někým, odmítne mě. Nechtějí se mnou mít nejspíš nic společného, až na dvě holky. Jednu dobu se se mnou dokonce nebavili, třeba jsem se zeptala, jestli půjdou ven a oni se otočili, jakobych byla vzduch, ale ty už odešly. Teď se už nejspíš nic podobného neděje. Spíš mně pomlouvají "podívej se na ní", způsobili tím to, že všechno musím mít jako ostatní, jsem na nervy když je něco jinak, klidně i jedno slovo v domácím úkolu. Dělají si legraci, že někdo se mnou jde na rande atd...Prosím poraďte mi co mám dělat. A jinak promiňte že jsem napsala pomalu stránku, když nevím co dělat, prostě sepíšu román :)
