Ach, k těm koničkům: slečna se mě ptala na zájmy a já že se zajímám o všechno, naopak soustředit se na jedno, že bych se mohl náhle po roce a půl probrat někde ve sklepě se stovkou plastikovejch letadýlek, neónek, kaktusů nebo jiných ohavností. Ona na to nic, pár hodin hovořila o jiných věcech, já jiné věci přizvukoval a jak jsme se rozloučili, ještě na okamžik se vrátí a zakňourá: ale ta ef šestnáctka, co jsem přefčírem dodělala, se mi ale fakt povedla, víš…
Což se nakonec stalo osudným, neboť šlo o vtip, což je u slečen vzácné zboží, a byl jsem ztracenej.
