+3 bodů
234 zobrazení
v kategorii Příběhy ze života Johanka Registrovaný (119 bodů)
Upraveno Johanka

Byl prosinec a blížily se Vánoce, ale ne takové jak je známe dnes. Podél ulic metrové bariéry sněhu, v ovzduší voněl mráz a sůl sypaná na chodníky. To ráno, jak ostatně každé všední ráno, jsem postávala před domem, zachumlaná do kožíšku vyhlížela Pavla. Už jde! Letmé "ahoj" se rozplynulo společně s párou, jak se teplý dech srazil s mrazivým vzduchem. Popadl mou tašku a šli jsme. Škola byla dvě stě metrů, dvě stě metrů beze slov. Chodil do B a já do A. To bylo asi štěstí, chodit do stejné třídy, určitě bych propadla, oči jsem měla jenom pro něj. Ten den byl přece jen jiný. Když jsme se na chodbě rozcházeli, vsunul mi do ruky složený list ze sešitu. Usadila jsem se do lavice a tajuplně papír rozbalila. HA, lístek do kina, dnes od půl šesté. Konečně! Dostala jsem dvě čtyřky a češtinář mě dokonce chtěl poslat domů, prý nevypadám dobře. Přežila jsem a proklouzala celou cestu. Sprcha, čištění zubů (třikrát) a na sebe to nejlepší co jsem měla. Vyrazila jsem, bez bázně a hany. Jsem už přece velká holka, vždyť mně bude 15! Nevím co promítali ani o čem to bylo. Moje ruka v jeho, nic jiného jsem nevnímala. Kino skončilo a šli jsme, jeho ruka podél mých ramen, brodili se sněhem. Na rohu mě nesměle ale odhodlaně objal a pak jsem ucítila jeho rty. Trochu jsem povolila a jazyky se spojily...
Měsíce ubíhaly, ale už bez Pavla, tašku začal nosit Markétě z osmičky. Poslední prázdniny. Na školu mě nevzali a do učení na kadeřnici nebo kuchařku se mi chtělo pramálo. Nakonec rozhodla náhoda a rodina. Ale co byla moje rodina? Táta, bez minuty času, a pak dva starší bráškové, jeden o devět a druhý o sedm let. Maminka zemřela, když mně byly tři. Ten starší jel studovat do USA a přišel na nápad, že mě vezme sebou. V září jsme odletěli do Colorada. Bydleli jsme v městečku Boulder, kousek od Denveru na úpatí Rocky Mountains. Prostředí mě uchvátilo. Rok jsem bráškovi dělala kuchařku, pradlenu a uklízečku, žádný blahobyt, měli jsme jen to, co dokázalo pokrýt stípko. A po večerech se pilně učila angličtinu a studovala místní mentalitu. Za rok mě vzali na Junior High a čtyři roky jsem chodila do školy. Byly to krásné roky, spousta bezva kamarádů, když si dnes vzpomenu, pláču steskem. Dospěla jsem do atraktivní dlouhovlasé plavovlásky, která budila víc než pohleduplný respekt. Chvíli jsem pracovala v místní Bank of Boulder, až přišla nabídka starat se o českou emigrantskou komunitu v Los Angeles, pomáhat jim s byznysem a překonávat úskalí úřední byrokracie. Taková lepší sekretářka. Hello, slunná Californie! Pět let mezi palmami, pomerančovníky, sem tam kaktus. Čas ubíhal rychlostí expresu a zpráva, že táta na tom není moc dobře mě zastihla nepřipravenou. Ale nebylo vyhnutí, sbohem, Californie, už tě nikdy neuvidím... Táta ležel na Homolce. Shledání po tolika letech, viděl svojí Johanku, dospělou ženu, dámu, prý mu to prodloužilo o několik měsíců život. Sestřička za mnou při druhé návštěvě přišla na pokoj, chtěl by se mnou mluvit ošetřující lékař. Popadla jsem kabelku a šla, sestra krok přede mnou. Dlouhá chodba plná vůně, kterou lze cítit jen v nemocnicích. Sestra zaklepala a pustila mě dovnitř. Poznala jsem ho okamžitě, on mě taky. "Johanko!", Pavle!". To už jsme byli sámi, v nekonečně dlouhém obětí. Zkrátím to. Lékařský pokoj byl o tři místnosti dál než ambulance. Tam jsme skončili a prožili dvě hodiny lásky, Lásky, konečně, se vším všudy.
Tak, a teď víte o mé první lásce (skoro) všechno.

Prosím, přihlaště se nebo registrujte se pro vložení reakce k tématu.

5 reakce

+2 bodů
opicak Registrovaný (769 bodů)

Skoro jak předloha pro scénář. Moc hezké.

Já jsem nyní se svoji první láskou také. Příští rok to bude 40 roků co jsme se poznali a 8 roků, co jsme zase spolu. 32 roků jsme se neviděli. Nebydlíme spolu, bohužel, protože to zatím neumíme skloubit s prací a dojíždět 390 km do práce a zpět nejde.



+1 bodů
inka Pokročilý (1.2k bodů)

Johanko, to je kouzelné čtení! Občas pronesu: No, nevěř na Osud! Ikdyby ses na hlavu postavil, stejně to bude tak, jak řekne Osud. Zahledí se, ukáže kouzelným prstem a půjde to tak, jak on řekl. A taky to dopadne tak, jak chce on. (nod) Proto tak často přeji: Hodně štěstí a laskavý osud. (happy)

Nevěřím na osud. Asi je jednodušší - hlavně když se nám stane něco nepříjemného - říci „to je osud“. Ale cesta životem není přímá a jen jednosměrná, je na ní hodně rozcestí. Na každém z nich je třeba rozhodnout se, kterým směrem jít dál. A tak si vlastně svoji cestu vybíráme sami. A kdybychom snad měli možnost začít znovu, poučeni chybami, pravděpodobně bychom na rozcestí zvolili jinou možnost…….
Jen můj názor, Inko, neber si to osobně :)

inka Pokročilý (1.2k bodů)

Azalko, neomlouvej se. Vůbec není proč. (happy) Já na osud věřím. Ne slepě, stoicky, ale vím, že někomu se přimotají do života neuvěřitelné věci, ikdyby seděl doma, v kuchyni na zadku. A někomu nic, ikdyby provozoval chůzi na laně nad celou zeměkoulí. (think) Dám historku, kterou mi vyprávěla moje babička, která se dušovala, že tu rodinu znala: Ráno haviř vzdychá, že měl škaredý sen. Jeho robka ho vysleche a pravi: Stary, ja věřim na osud a ten sen znamena smrt. Zustaň v lužku a dnes šachtu bulni! Uvařim ti kafe." Odešla do kuchyně, ještě ani nevytáhne cikorku a slyší velikou ránu. Ze zdi spadl obraz s panenkou Marií a roh rámu havířovi prorazil spánek lebky. :( Prostě měl psáno.


Upraveno

Inko …… já mám ještě daleko do moudrosti tvého věku a historku ti věřím, ale zase mám jiný názor. Kdyby stará nevěřila na sny a nechala toho svého normálně jít do práce, nejspíš by se mu nic nestalo. Byla to prostě jen náhoda...... Nikdo nemá předem určené datum kdy zemře......

Johanka Registrovaný (119 bodů)
+1

A mně to tady vůbec nevadí, naopak. Jen si v klídku povídejte, holky. :)

Sůwa Pokročilý (1.1k bodů)

No tak Azalinko, nepřeháněj (shake). Tady si přece na diskuzi nehrajeme :)

+1 bodů

(h)(f)(clap)(y)

+1 bodů

Johanka je naše hvězda :) Živě ji vidím … tančit štěstím v té rozevláté sukýnce. :)
Taky mne potkala spousta zajímavých zážitků, nemám ale ten dar umět to krásně sepsat :)

Johanka Registrovaný (119 bodů)

O ne ne, nejsem celebrita, to je společnout, které se vyhýbám velkým obloukem popřípadě mizím nouzovým východem jako pára nad hrncem. :)

0 bodů
Sůwa Pokročilý (1.1k bodů)

Zamáčkla jsem slzičku a teď už jen tleskám. Skvělé (clap)



Související témata

0 bodů
1 reakce 243 zobrazení
29.9.2014 v kategorii Příběhy ze života Sůwa Pokročilý (1.1k bodů)
+5 bodů
11 odpovědí 249 zobrazení
+1 bodů
2 odpovědí 225 zobrazení
+1 bodů
2 odpovědí 256 zobrazení
27.5.2015 v kategorii Příběhy ze života Jakub
+1 bodů
3 odpovědí 134 zobrazení
0 bodů
8 odpovědí 799 zobrazení
...