HA, jsem se pobavila. Konečně něco zábavnějšího než Lacíkovy otázky. Je to ještě umocněno, za zádíčkama mi beží TV (televize, kdyby někdo nevěděl) s druhým dílem Švejka. Pobavilo a rozdmýchalo vzpomínky. I já jsem dlouhá léta žila v anglicky mluvící zemi, my name is Sue, how do you do... V našem městě nebyl velký obchod, jezdila jsem nakupovat do Safeway (něco jako lepší Tesco) do Longmontu, vedle asi 30 mil. Řidičák jsem si teprve dělala, tak jsem jezdila autobusem (jezdil dvakrát denně tam a zpátky). Jednou, asi uprostřed cesty to na mě přišlo. Ale silně! "To nedojedu", řekla jsem si a požádala řidiče o zastavení. Bus mě vyplivl v pustině a odjel. Do lesa nebo do příkopu nemůžu, to by mě dali. Lidé tam žijí "so close to the nature". Kousek od silnice byl bungalow (domek), spěchala jsem tam. Obejdu baráček kolem a vzadu na dvorku (backyard) jsem narazila na dědu. Slušně jsem požádala o to co jsem potřebovala, ale on jen "ugh, hugh...", tak znova, ale zase jen "ugh hugh..." Už jsem modrala. Povídám, skoro řvu, "toilet! WC! closet! záchod! hajzlík!", ale zase pouhé "ugh, hugh...". Zčista jasna se na scéně objevil fešák, asi o pět let starší. Pochopil. "Dad is deaf and dumb, come on in, Miss..." (táta je hluchoněmý, pojďte dál, slečno). Sláva, stihla jsem to! Pak mě naložil do staré Fodky pick-upu a odvezl do Longmontu. Když jsem odpoledne vystoupila v Boulderu a vracela se domů, cesta vedla kolem malého kostelíka (country church). Do kasičlky jsem hodila půldolar.
