Vítáme tě na stránkách Czporadna.cz

Po registraci se staneš součástí bezva kolektivu a získáš řadu nových funkcí.

Neváhej a registruj se! >> zde <<

0 bodů
235 zobrazení
v kategorii Příběhy ze života
Upraveno

Příběhy ze života, to se lehce řekne, ale který, komu je mám říct?
Když mám něco říct, jenom tak,
jak by řekl starej pán Voskovec "relatívně vzato",
když já vyprávím, ne jak herec do tmavého hledíště, slyšíc jenom šuštění papírků od bonbónů a vzdychy nudících se diváků,
já musím vidět
ty oči, jež neveříc ukazují bělmo,
ty oči, jež nehybně zírají, by nestratili nit příběhu,
ty oči, co září, když vše dobře skončí,
ty, oči, zalité slzemi, nad neštěstím hrdinů.
já musím slyšet
tlukot srdce posluchače, jeho dech,
já musím cítit
nejen samotný příběh dávno, či nedávno prožitý,
taky poslucháčovu víru v pravdu pravdivú tohoto příběhu.
Mně nestačí, postavit se před zrcadlo a vyprávěti sama sobě,
nejhorší poslucháč jsem vlastních příběhů, jež někdy fantastikou zdají se.
No i tak povím vám jeden příběh, co neuvěritelný zdá se, na pravda je to, skutečně stal se. Jenom v skratce, povím vám ho...

V nouzi poznáš přítele.
Byl jednou tulák chycen bouří, když den se blížl k večeru. Nevěděl, kde mokrou hlavu složí. Vtom v dálce, chaloupku osamocenou viděl, nuž zamířil k ní. Všude tma, bouchati , budit lidi nechtěl i složil se ke dvěřím pod přistřešek. Usnul.
Ráno, když sluníčko mu šimralo v tváří, otevřel oči a
viděl dvě velké oči, pod nimi tesáky smějící,
kouknul do strany, kdeže nechal tesař díru a tam,
taky dvě velké oči, pod nimi tesáky smějící...
Zastavil se mu dych, srdce hledal kdesi v kalhotách, když dva velké psy zvedli se potichu a pomalu odešli na louku.
Pantáta ze samoty, jenž tohle viděl, pak při kusu chleba s mlékem, řekl tulákovi, že tyhle psy, co nikdy nepustili cizího k domu, celou noc tiše leželi při něm a hřáli ho, sušili, tisnouc se mu do boků.
Na mou duši, ač k nevíře, pravda je to pravdoucí. Znala jsem toho tuláka i ty psy.
A teď vy.
Vy, něco zde řeknete, ať Dekameron překonáme.

Vaše reakce

Vaše jméno:
Soukromí: Vaše e-mailová adresa bude použita pouze pro zaslání těchto notifikací
Anti-spamová verifikace (Odpovězte na otázku):
Pro přeskočení této verifikace v budoucnu, se prosím přihlašte nebo registrujte.

1 reakce

+6 bodů
inka Pokročilý (1.2k bodů)

Když jsem se rozvedla, utíkala jsem se dvěma dětmi do bytu 3.kategorie, bez koupelny. Byl to byt, kde stála ve sklepě voda a stará sousedka říkala: "Tuž, to byly dycky dobre baraki. Tu meškali štajgřy a dozorcy ze šachty. Ale pak se to zpsulo. No, to neni tak davno. Jak spadla ta posledni bomba, tak se barak zahuštal a od te doby je ve slepě voda." (giggle) Jednou večer, dvouletá dcerka byla nemocná, někdo zazvonil. Otevřela jsem a za dveřmi stála maličká babka se dvěma pytli. A prý:"Slyšela jsem, že štípete plot, protože nemáte čím topit. Přinesla jsem vám dřevo. A řeknu tajemníkovi a on zařídí, ať vám přivezou uhlí." Kdo neviděl, neuvěří. Od té doby používám rčení: Nikdo mi nepřinese dřevo, nikomu nic nedlužím. Neprožívám něco, co si o mě někdo myslí. (doh) Kruci, nějak se v těch vzpomínkách začínám topit! Nechám toho!

mowla Domácí (2.9k bodů)
+2

..."Kruci, nějak se v těch vzpomínkách začínám topit!"...


Jednou za čas je vhodné zavzpomínat...
Ale už bych toho měl ´taky´nechat!





Související témata

+1 bodů
1 reakce 209 zobrazení
0 bodů
7 odpovědí 377 zobrazení
+3 bodů
3 odpovědí 281 zobrazení
0 bodů
3 odpovědí 867 zobrazení
0 bodů
6 odpovědí 177 zobrazení
...