Člověk vnitřně (mravně) čistý, s četnými úmysly, hledí na vše bez toho, aby primárně hledal na všem zlo, špínu, nemravnost, ale spíše přijímá druhé lidi a vše s předpokladem, stejně čistých a čestných motivací, jaké má v srdci sám. (Naproti tomu člověk mravně špinavý, i na té nejnevinnější věci hledá nejprve to nejhorší: lež, oplzlou dvojsmyslnost, nečestné úmysly apod.) Čistý člověk nemusí být naivní, ví o možnosti zla, ale nehledá to hned jako první věc...
